3.-7.8.2022, účast 4 osoby

Publikované fotografie © spolek Mallorn

Středa

K večeru jsme dorazili na lokalitu Megyaszó – Legyesbény, kde se nachází tzv. „litofízy“, konkrece, které v dutinách obsahují různé opály a chalcedony. Nejčastější je čirý opál, hyalit. Zdejší hyalit se vyznačuje velmi výraznou zelenou fluorescencí, a to nejen v UV-C, ale i v UV-B/A světle. Oproti loňské návštěvě jsme zjistili, že ten správný flek je o pár desítek metrů jinde, než jsme původně hledali. Místo je dle fotografií překopáno až do několikametrové hloubky a opakovaně zahrnuto zpět buldozerem, nemělo proto smysl kopat. Sbírali jsme po povrchu, nebo jen drobným prohrnováním malých haldiček. Vojtovi se dařilo nacházet i drobné vzorky s drahým opálem, a tak hledal hluboko do noci s čelovkou. My ostatní jsme po setmění sbírali pomocí UV-C zdrojů. Nalezené vzorky se s loňskými nedají srovnat, některé korunky hyalitu měly až 1,5 cm.

  Lokalita Megyaszó – Legyesbény

  Megyaszó – Legyesbény, hledání drahých a ohnivých opálů

  Ohnivý opál Megyaszó – Legyesbény, foto Vojtěch Brož

  Hyality Megyaszó – Legyesbény

  Hyality Megyaszó – Legyesbény v UV světle

  Detail hyalitu Megyaszó – Legyesbény

  Hyalit Megyaszó – Legyesbény

  Hyalit Megyaszó – Legyesbény v UV světle

Čtvrtek

Dopoledne jsme přejeli k lomu Tarcal. Po delších dohovorech a jednáních nám tentokrát vstup povolili, s tím, že momentálně bohužel netěží v části lomu bohaté na zdejší proslulý hyalit. Přesto se nám podařilo najít velmi pěkné vzorky, a to přesto že jme na sběr měli jen něco málo přes půl hodiny. Zdejší hyalit opět, jako ten z předchozí lokality vykazuje výjimečně vysokou zelenou fluorescenci v UV-C, A, B. Na vrátnici lomu nám pak ukázali vzorek hyalitu cca 25x15 cm, po celé ploše 3 cm vysoké agregáty. Dále jsme pokračovali na lokalitu obsidiánů Oláslizska. Tentokrát bylo menší množství černých obsidiánů, a naopak se našlo více než obvykle obsidiánů hnědých, tzv. „mahagonových“. Odpoledne jsme dorazili na hlavní cíl akce, lokalitu jaspisů a hlavně zelených – nontronitových opálů u Erdöhorváti. Nejprve jsme po okolí pobrali pár jaspisů. Je jich tam spousta, ale většinou ve tmavých, modrofialových odstínech, které po vyleštění moc nevyniknou, takže najít pestřejší a světlejší kusy není zase tak jednoduché. K večeru jsme provedli prospekci na loňský výkop nontronitového, zeleného opálu. Domníval jsem se, že po naší loňské práci – výkopu do půlky polní cesty snadno najdeme, že tam bude vyježděný rigolek. Ale zjevně jsme to zasypali a udupali tak pečlivě, že pokud bych s sebou nevzal loňské fotografie, které jsme pečlivě porovnávali s různými keři na místě, tak bychom správný flek ani nenašli. I tak jsme museli udělat asi metr příčné, průzkumné rýhy, abychom se opět trefili.

  Lom Tarcal

  Hyality z lomu Tarcal

  Hyality z lomu Tarcal v UV světle

  Sbírkový hyalit, lom Tarcal

  Sbírkový hyalit, lom Tarcal v UV světle

  Kopání opálu na Erdöhorváti

  Nnezpevněný nontronit z nadloží opálové žíly, Erdöhorváti

  Nontronitový opál, Erdöhorváti

  Nontronitový opál, hnědě šlírovaný, Erdöhorváti

Pátek

Ráno jsme tedy pokračovali v kopání opálu, tentokrát spíše směrem do stráně a do hloubky. Co do množství opálu jsme nakopali asi tak stejně jako v loňském roce, co do kvality, tak asi i lepší, ale v menších kusech, protože jsme se dostali asi tak až metr hluboko a opál jsme museli majzlíky vysekávat z pevné horniny. Výkop jsme opět pečlivě zasypali a udusali, žíla opálu stále pokračuje, takže někdy zase můžeme pokračovat. Odpoledne jsme přejeli na Slovensko, zastavili jsme se na polích u Brehova. Hlavní lokalita obsidiánu však byla zarostlá a na vzdálenějším poli se našly jen dva dokumentační úlomky. Další mineralogickou lokalitou byl Zemplín. Na haldě suti a skrývky a na polní cestě jsme nasbírali pár kousků jaspisů, přilehlá pole byla bohužel zarostlá. Poslední páteční lokalitou byla Byšta. Znaven horkem jsem si dal šlofíka, zatím co ostatní vyrazili na pole, jako vždy zarostlé buření. Pár kousků zdejšího šedomodrého, ledvinitého chalcedonu se našlo.

  V čele jámy je opálová žíla, Erdöhorváti, foto Vojtěch Brož

  Opál, Erdöhorváti, foto Vojtěch Brož

  Opály, Erdöhorváti

  Opály, Erdöhorváti

  Krápníkový chalcedon, Byšta, foto Vojtěch Brož

Sobota

Den jsme zahájili návštěvou u místního sběratele, Ondreje Beňa, kde jsme si vybrali a nakoupili spoustu vzorků leštěných kamenů, převážně ze širšího zdejšího okolí. Pokračovali jsme na opály u  Herľan. „Štola“ pod kořeny stromů se od loňska opět prohloubila, postupně jsme tam zalezli a něco zdejších, převážně tzv. „masových“ opálů nakutali. Poslední sobotní lokalitou byla Čučma. Rodonitů a rodochrozitů v cestě rok od roku ubývá, eroze bohužel nestíhá doplňovat zájem mineralogů, takže jsme již byli nuceni procházet i přilehlý les. Vypadalo to, že i tak bude tentokrát lov hubenější, ale Roman našel hned na začátku cesty balvan tak 70 / 30 / 30 cm. S palicí jsme se na něm vystřídali a vyřádili, než si dal říci, a ukázalo se, že je plný velmi kvalitního rodonitu. Takže jsme zase táhli pěkně těžké batohy k autu.

  Lokalita Herľany

  Vysekávání opálu v noře, Herľany, foto Roman Brož

  Opálová stěna ve štolce, Herľany

  Masový opál, Herľany

  Lokalita Čučma

  Rodonit, Čučma

Neděle

První návštěva nedělního dopoledne nevyšla. Posílal jsem e-mail i upomínku do lomu Velké Dravce, pak jsem i hovořil telefonicky se sekretářkou pana šéfa, ale neozvali se a když jsme přijeli, tk tam byl jen vrátný, nic o nás nevěděl, do lomu nás nepustil a ani ze štípaček nám nebyl ochoten nic prodat. Luděk jako náhradní nouzovku zatelefonoval vedoucímu lomu Šiatorská Bukovinka a hned po telefonu dostal povolení. Zdejší zeolity mě příliš neoslovují, tentokrát bylo asi i větší množství laumontitu, ale já si vybral jen asi čtyři vzorky. Roman a Vojta, kteří zde byli poprvé toho nasbírali podstatně více. Pokračovali jsme na těžbu bentonitu Jelšový potok u Staré Kremničky, kde jsme strávili celé odpoledne. Nabrali jsme bohatě vzorků fosilizovaných limnosilicitů (směsi opálu, křemene a rohovce prorostlého převážně trubičkami rákosů), ale tentokrát jsme měli štěstí i na dost vzorků vysloveně vypreparovaných fosilií, rákosů, dřev, ale i listů.

  Lom Šiatorská Bukovinka

  Lupenitý apofylit, Šiatorská Bukovinka

  Laumontit, Šiatorská Bukovinka, foto Vojtěch Brož

  Lokalita Stará Kremnička – Jelšový potok

  Limnosilicity s fosíliemi, Stará Kremnička – Jelšový potok, foto Roman Brož

  Fosilizované vzorky Stará Kremnička – Jelšový potok

  Nařezané vzorky z lokality Stará Kremnička – Jelšový potok

  Detail fosilií, Stará Kremnička – Jelšový potok

  Detail fosilií, Stará Kremnička – Jelšový potok

Pondělí

Poslední mineralogická lokalita této akce byl lom Vtáčnik u Lehoty pod Vtáčnikom. Mimořádně ochotný vedoucí lomu nás po tři hodiny vodil všude po lomu a ukazoval, kde leží jaké opály. Ze spodních pater jsou zde opály černé a hnědé, výše jsou hnědé v kombinaci se zelenými – nontronitovými, často hnědozeleně žíhané. Ochotný bagrista nám dokonce hrábl do místa s opály ve stěně, abychom měli snadnější lov :-). Úplně nejvýše – ve skrývce jsou pak zelené opály v podobě hlíz s bílým povrchem. Barevně jsou zdejší zelené opály tmavší než z Erdöhorváti, ale jsou ještě mnohem více vnitřně popraskané. Kusy, co zde ležely déle na slunci stačilo lehce klepnout a rozpadly se na kostičky. Zkoušíme nyní tyto opály před zpracováním v dílně stabilizovat vodním sklem. V plánu jsou cykly – nechat měsíc vyschnout, pak na měsíc do vodního skla a takto třikrát po sobě, pak nařezat a proces opět zopakovat. Takže na první vzorky na burze se můžete těšit nejdříve za rok. Při odjezdu z lomu jsme nechali zvážit auto na vážnici a zjistili jsme, že jsme o 200 kg přetížili maximální hmotnost. Mineralogie je holt těžká věda … :-)

  Lom Vtáčnik, Lehota pod Vtáčnikom

  Zde byly opály hnědé a černé – lom Vtáčnik, foto Roman Brož

  A zde již zelené – lom Vtáčnik, foto Vojtěch Brož

  Pěkný, šlírovaný nontronitový opál, lom Vtáčnik, foto Vojtěch Brož

  Umyté opály, Lehota pod Vtáčnikom

  A ještě jedna bedýnka suroviny, Lehota pod Vtáčnikom

  Návrat z akce, foto Vojtěch Brož